Luštěniny VIII.

Stejně jako šifrovací hra potřebuje svoji 1. šifru, jakákoliv stavba potřebuje svůj základ. Základy budov jsou klíčovým prvkem, který přenáší veškeré zatížení stavby do země a zajišťuje její stabilitu.

Existují různé typy základů, například mělké základy jako základové pásy či desky, které se používají u rodinných domů, a hluboké základy jako piloty, jež jsou vhodné pro vícepodlažní budovy na nestabilním podloží.

Funkcionalismus je architektonický směr, který lze zařadit do obecného pojmu moderní architektura. Ta začala krystalizovat ve 20. letech 20. století a podobně jako předcházející historické slohy, hledala svůj výraz ve formách vyjadřujících její filozofii, ovlivněnou celospolečenskými změnami.

V oblasti architektury a stavebnictví to znamenalo stavět domy podle jejich funkce a zároveň reagovat na požadavky průmyslu.

Ve dvacátých a třicátých letech byl funkcionalismus vedoucím architektonickým slohem i v Československu a svými realizacemi v meziválečném období přiřadil československou architekturu k evropskému vrcholu.

Památník Tomáše Bati - funkcionalistická budova, která je poctou zakladateli obuvnického koncernu. Zářící vitrína z betonu, skla a oceli. Nebo chcete-li, moderní parafráze na stavby vrcholné gotiky. Radikální dílo architekta Františka Lýdie Gahury, místo, které byste při návštěvě Zlína neměli minout.

Sloup ve funkcionalismu není chápán jako dekorativní prvek, ale jako racionální nosná konstrukce. Funkcionalismus, směr architektury 20. století, zdůrazňuje praktičnost, účelnost a pravdivost použitých materiálů.

Sloupy jsou často přiznané, viditelné a tvoří základní prvek kompozice - například v dílech Le Corbusiera, kde se objevují piloty (štíhlé nosné sloupy) jako součást tzv. pěti bodů moderní architektury.

Tyto sloupy umožňují volný půdorys a fasádu, čímž se zvyšuje variabilita prostoru.

Od roku 1927 začala firma Baťa budovat novou internátní čtvrť poblíž náměstí Práce, aby vyřešila kapacitní problémy s ubytováním mladých zaměstnanců a studentů Baťovy školy práce. Urbanistický návrh Františka Lýdie Gahury rozdělil internáty do dvou řad podle pohlaví.

Prvním vzorem byla dvoupatrová noclehárna č. 855 s železobetonovým skeletem a individuálními vstupy do pokojů, která byla později nahrazena modernější výstavbou. Internáty využívaly standardizovaný modulární systém s třítraktovým členěním a vstupními prostory ve střední části. Kapacita jednotlivých budov se lišila, přičemž na pokoji mohlo bydlet od pěti do dvaceti osob.

První internát v nové čtvrti nesl číslo 1335 (dnes hotel GARNI) a jeho autorem byl Gahura. Na dalších projektech pracovali jak zaměstnanci Baťova stavebního oddělení, tak externí architekti.

Pokoje měly jednotný styl, ale v přízemí byly různé provozní prostory, jako jídelny, knihovny či byty vychovatelů. Po roce 1991 internáty přešly do soukromého vlastnictví a dnes slouží komerčním, ubytovacím i školním účelům. Přestože interiéry prošly úpravami, základní urbanistická koncepce zůstala zachována.

Organizovaná turistika ve Zlíně začala v roce 1926, kdy byl založen místní odbor Klubu českých turistů (KČT). Mezi zakládajícími členy byl i Tomáš Baťa, těch bylo v roce 1926 dvacet sedm.

Už o deset let později čítal zlínský klub na tři sta padesát členů a věnoval se kromě pěší turistiky i té lyžařské a později také horolezectví. Už tenkrát patřilo mezi důležité činnosti klubu značení turistických tras.

Architektonicky a umělecky spíše průměrná a svým výrazem fádní stavba kostela sv. Filipa a Jakuba je v kontextu města Zlína nositelem nezpochybnitelné historické hodnoty. První písemná zmínka o existenci farního chrámu pochází až z roku 1437, dnešní kostel se však nalézá na místě spojeném s prazáklady Zlína.

Právě do prostoru v okolí kostela totiž můžeme umístit vůbec nejstarší shluk obydlí celého postupně rostlého pravidelného osídlení. Nalézal se v místě křížení dvou lokálně významných obchodních tras. Jedna vedla podřevnickým údolím od západu k východu, druhá ji protínala v prostoru dnešních ulic Dlouhá, Osvoboditelů a Hradská. Ta propojovala Holešov s Uherským Brodem.

"Baťovi architekti" byli skupina architektů a urbanistů, kteří ve 30. letech 20. století navrhovali pro firmu Baťa moderní továrny, města i obytné čtvrti. Jejich styl vycházel z funkcionalismu a modernismu – důraz kladli na jednoduchost, účelnost a kvalitu života zaměstnanců.

Mezi nejvýznamnější architekty patřili František Lydie Gahura (autor mnoha staveb ve Zlíně) a Vladimír Karfík. Jejich práce ovlivnila podobu Zlína i dalších měst po celém světě.