Luštěniny III.

Filmové klasiky

Aukce filmových klapek je významným bodem doprovodného programu. Koná se od roku 1998. Každý rok je osloveno několik desítek význačných umělců z Česka i zahraničí, kteří obdrží filmovou klapku, již mají přetvořit na umělecké dílo (od maleb po plastiky). Takto umělecky ztvárněné klapky se pak draží ve veřejné aukci a výtěžek je určen na studentskou filmovou tvorbu. Minulý ročník bylo v nabídce 123 umělecky ztvárněných klapek, jejichž dražba celkem přinesla 2 654 000 Kč, což je nejvíc za celou historii. Největší zájem byl o klapku Jaroslava Němečka, jejíž cena se vyšplhala na 85 000 Kč.

Míček

Miloš Macourek byl český dramatik, básník a scenárista. Jako scenárista se podílel na mnoha českých komediích (např. Pane, vy jste vdova! nebo Čtyři vraždy stačí, drahoušku) a seriálech (především Arabela nebo večerníčky s Machem a Šebestovou). Na nich spolupracoval především s režiséry Oldřichem Lipským a Václavem Vorlíčkem a už málo kdo ví, že Miloš Macourek pochází z nedaleké Kroměříže.

Dopis

MERS je Zlínská kapela, která se nerada škatulkuje do určitého hudebního žánru. Tvrdí o sobě, že je jejich hudba různorodá od pop/rocku až po alternativní směry. Mezi jejich největší úspěchy patří soundtrack k filmu INTIMITY režiséra Iva Macharáčka a scénaristy Evžena Gogely (Tajemství staré bambitky).

Jiný pohled

Baťův mrakodrap nechal postavit Jan Antonín Baťa ve Zlíně podle projektu architekta Vladimíra Karfíka v letech 1936–1938 jako sídlo ředitelství obuvnické firmy Baťa. Budova má číslo 21, říká se jí proto „jednadvacítka“. Označení budov v Baťově závodě bylo podle amerického stylu, kdy číslo udává přesnou polohu budovy v areálu, neboť první číslice (tedy dvojka) označuje řadu budovy (počítáno od východu k západu) a druhé číslo (tedy jednička) představuje řadu budovy (číslováno od jihu k severu). Původně měla být administrativa firmy soustředěna do tří navzájem propojených třípodlažních budov. Avšak architekt Karfík přišel s návrhem jedné výškové budovy a Jana Antonína Baťu pro svou představu získal. Mrakodrap má 16 pater a výšku 77,5 m. Během výstavby se uplatnil standardní zlínský modul 6,15 × 6,15 m, který byl použit u většiny budov stavěných firmou Baťa. Vzhledem k výšce stavby se jednalo o druhou nejvyšší budovu Evropy. Vyšší v té době byl již jen palác Všeobecné bankovní jednoty v Antverpách známý jako Boerentoren, mající výšku 87 m (dnes 97 m). Nejvyšší budovou světa tehdy byla Empire State Building v New Yorku o výšce 381 m.

Skládačka

Elmar Klos (26. ledna 1910 Brno – 19. července 1993 Praha) byl český filmový režisér, scenárista, dramaturg, pedagog a filmový manažer. Od roku 1934 působil ve Zlíně, na Kudlově, u Baťovy filmové firmy. Mezi jeho největší filmové úspěchy patří film Obchod na korze z roku 1965, který získal o rok později Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Filmografie: 1952 Únos, 1955 Hudba z Marsu, 1957 Tam na konečné, 1958 Tři přání, 1963 Smrt si říká Engelchen, 1964 Obžalovaný, 1965 Obchod na korze, 1969 Touha zvaná Anada, ... Tak co, znáte některé z nich? :)

Kruhy

Budova od architekta Františka Lýdie Gahury, otevřená v roce 1933, rok po smrti Tomáše Bati, je nejhodnotnější památkou zlínského konstruktivismu a vrcholem fenoménu tzv. baťovské architektury. Na první pohled je idea památníku jednoduchá: prázdný hranol umístěný ve viditelné poloze nad městem, v ose stoupajícího parkového prostoru, tvořený několika moduly zlínského skeletu o rozměrech 6,15 × 6,15 m a opláštěný pouze katedrálním sklem; uvnitř osudný letoun Junkers F 13, ve kterém Tomáš Baťa v roce 1932 zahynul krátce po startu z nedalekých Otrokovic při plánované letecké pracovní cestě do švýcarského Möhlinu. Jeho mimořádnost spočívá v tom, že do něj architekt Gahura vtělil přímo vlastnosti Tomáše Bati – velkorysost, jasnost, vzlet, optimismus, prostotu, pravdivost a poctivost – a vyjádřil je stavbou samotnou.

Kamera, klapka, akce!

Velké kino se nachází v centru Zlína. Spolu s ostatními funkcionalistickými budovami tvoří dominantu náměstí Práce a je jednou z charakteristických tváří centra moderního Zlína. Funkcionalistickou stavbu architekta Františka Lydie Gahury nechala v roce 1932 postavit firma Baťa, původně jako provizórium. I díky tomu při stavbě byla použita unikátní svařovaná ocelová konstrukce, v takovém rozsahu vůbec poprvé na území tehdejšího Československa. Od roku 1961 se v něm každoročně koná Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež. Budova je od roku 2001 chráněna jako kulturní památka. Původní kapacita sálu kina převyšovala 2 500 míst, jednalo se o první objekt kulturní vybavenosti ve Zlíně určený pro masovější návštěvy. Svou ohromnou kapacitou se stalo největším předválečným kinem v Československu. I současný počet míst (1 010) řadí toto kino k největším kinosálům v republice. V roce 2016 byl vypracován posudek, podle kterého má kino narušenou statiku střechy, stěn a nosných konstrukcí, kino je tak od 1. 3. 2016 uzavřeno. Pro další provoz je potřebná komplikovaná rekonstrukce budovy, s níž však město Zlín, které kino vlastní, počítá. V současné době se připravuje ve spolupráci s památkáři rekonstrukce, po jejímž ukončení bude kino nadále sloužit svému účelu.

Rozsypaný čaj

Zlín Film Festival (též Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež) je mezinárodní filmový festival určený pro děti a mládež, který se pořádá na přelomu května a června ve Zlíně. První ročník se uskutečnil již v roce 1961 jako národní přehlídka československé kinematografie pro děti. V průběhu následujících desetiletí se ze zlínského festivalu stala významná mezinárodní filmová událost. Přestože v podtitulu názvu se hovoří o dětech a mládeži, festival nabízí filmový i doprovodný program všem věkovým kategoriím. V posledních letech se festivalové filmové projekce uskutečňují nejen v samotném Zlíně, ale i v řadě dalších měst České republiky. Návštěvnost zlínského festivalu má dlouhodobě vzrůstající tendenci. Od roku 2010 přesahuje návštěvnost 95 000 dětí i dospělých.

Mat nebo Pat

Útulek pro zvířata v nouzi Zlín Vršava je situován nedaleko zastavěné části Zlína a je přístupný městskou hromadnou dopravou. Kapacita útulku umožňuje umístit zde až 80 psů a 40 koček a může na přechodnou dobu sloužit i jako útočiště pro handicapovaná volně žijící zvířata, jako jsou například ježci a ptáci. Jen za rok 2017 zde přijali 521 psů a 340 koček.

Loga

Po patnácti letech provozu ukončil svou službu na linkách MHD Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice první nízkopodlažní kloubový trolejbus. Vozidlo Škoda 25 Tr Irisbus má najeto 1 021 121 kilometrů. Podle znaleckého posudku i doporučení výrobce se po vzniklé závadě již nevyplatí trolejbus opravovat.

Dopravní společnost Zlín – Otrokovice zakoupila v roce 2005 svůj tehdy první nízkopodlažní třínápravový kloubový trolejbus s dieselagregátem od výrobce Škoda Electric Plzeň za 11,7 milionu korun (bez DPH). Šlo o prototyp tohoto nového trolejbusu, který dosud nebyl nikde nasazen do běžného provozu. Byl vyroben v roce 2004, a než se dostal do Zlína, fungoval rok jako zkušební a předváděcí vozidlo výrobce. V DSZO dostal tento vůz evidenční číslo 401. Prototyp vznikl u výrobce nestandartní přestavbou karoserie z autobusu na trolejbus. Ve stejném provedení se další přesně takový trolejbus nevyrobil.

V síti MHD ve Zlíně a Otrokovicích, nejčastěji na linkách 2, 6 nebo 8, najezdil tento trolejbus za patnáct let 984 841 kilometrů. Před zařazením do provozu ve Zlíně s ním už výrobce najezdil 36 280 kilometrů. „Uvažovali jsme nejdříve, že trolejbus ještě opravíme. Ale ukázalo se, že oprava by byla náročná a nákladná, takže by při stáří vozidla nedávala ekonomický smysl. Potvrdil nám to i zástupce Škody Electric Plzeň i odborný posudek soudního znalce. Trolejbus proto definitivně vyřazujeme z provozu. Zůstane ještě u nás v depu a bude využit jako zdroj náhradních dílů pro další vozy stejného typu, které u nás jezdí,“ uvedl ředitel DSZO Josef Kocháň. Mezi prvními díly se využije například dieselagregát vyřazovaného trolejbusu – bude instalován do jiného trolejbusu, jehož původní agregát se pokazil.

„Trolejbus 401 u nás vykonal dobrou službu. Jezdil patnáct let bez nutnosti větší opravy,“ řekl vedoucí úseku údržby vozidel DSZO Antonín Červenka. Pro současný vozový park nízkopodlažních trolejbusů je příznačné, že již během své životnosti neprocházejí u DSZO žádnou generální opravou. V minulosti byly nutností a pravidlem generálky trolejbusů po nájezdu 360 tisíc kilometrů, tedy asi po šesti až sedmi letech provozu. Vůz byl při generálce zhruba jeden až jeden a půl měsíce nepojízdný a generální oprava přišla téměř na půl milionu korun. Vyřazovaný trolejbus ev. č. 401 má hmotnost 18,7 tuny. Měl podle technického průkazu 40 míst k sezení a 95 míst k stání. Měl čtvery dveře a byl dlouhý 18,5 metru. Jeho trakční motor měl výkon 240 kW. Dosahoval maximální rychlosti jízdy 65 km/h.